Historie včelařství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

10.12.2010 17:44

https://www.vcelarske-potreby.on-line-obchod.cz/obr-0/v29.jpgStaří Čechové rádi pili medovinu, jak potvrzuje Kronika Dalimilova. Ve středověku se hojně vyvážely z Čech do okolních zemí med, vosk a medovina. Med se vyměňoval za sůl ve stejné váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní a domácí.  Z lesního včelaření se musel odvádět pánům lesa poplatek ve výši jednoho groše za „úl“. Každý včelař v lese vyhledat příhodný strom, opatřit ho svým znamením a vydlabat v něm úl – brť a osadit včelami. Lesní dělníci museli včelaře podporovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně a jiné stromy, na nichž měli včely pastvu, a nesměli se tyto stromy porážet. Karel IV. roku 1350 potvrdil diplomem Norimberským práva včelařská a jejich sdružení. Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti, cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Včelaři tenkrát mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní včelařský soud.

V roce 1697 dal Ferdinand z Ditrichsteinu cechu medařskému v Lipníku na Moravě, právo nosit korouhev, na jejíž jedné straně byl sv. Ambrož a na druhé straně Samson se lvem, kterému vězel v tlamě plást medu. Císař Josef II. omezoval cechy a i medaři přišli o svá starobylá práva. Včelaři řezali v lese stromy se včelstvy, a vozili si je domů. Prvním příbytky včel byly tedy kláty, tedy špalky, jde o nejstarší a původní úl. V tehdejších dobách byla daleko větší bezpečnost majetku a tresty za vyloupení včel byly mnohem přísnější. Znalost o včelím životě byla tenkrát malá a předcházela z otce na syna jako hluboké tajemství. Včelaři znali tenkrát trojí druh včel: královnu, dělnice a trubce, znali sbírání a usazování rojů, krmení hladových čeledí, vybírání medu, čistění medu a vosku a uměli dělat oddělky. Nakažlivé nemoci (hnilobu plodu) léčili zrušením nemocného včelstva, aby se nákaza nešířila. Med byl tenkrát jediným známým sladidlem v domácnosti. Užíval se i k vaření medoviny. Voskové svíce tím nejkvalitnějším svítidlem, zvláště v kostelích, prostým lidem musely stačit louče nebo svíce lojové.

Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen z cizích zemí a med byl brzo v domácnostech nahrazen cukrem třtinovým a sirupem. Medovinu vytlačilo pivo a kořalka. P

Prkenné úly s tzv. rozběrným dílem, plásty jsou na dřevěných rámečcích, se prosazují od poloviny 19. století. Práci se včelstvy usnadnil vynález mateří mřížky, jenž odděluje plodiště a medník, do kterého mají přístup jen dělnice a ukládají tam zásoby. V minulých desetiletích se uplatňovaly úly rozdílné konstrukce, stojany i ležany, úly přístupné jen zezadu, kombinovaně nebo vrchem. V moderním včelařství se používají úly nástavkové, velikost vnitřního prostoru se mění přidáním nebo ubráním nástavku. Nejčastější rámkovou mírou je v Čechách 39×24 cm.

Včelařské cechy měly přísná pravidla, ale i četná privilegia, brtníci byli vážení a podporovaní i panovníky. Duté lípy nařídil chránit již Otec vlasti Karel IV,  v 18. století Marie Terezie osvobodila včelaře dokonce od všech daní. Dnešní Český svaz včelařů (ČSV) navazuje na práci Zemského ústředí včelařských spolků založených 1867 na Moravě a v Čechách v roce 1873.

V současnosti má Český svaz včelařů něco přes 50 000 členů, což je podobný počet jako mel v 30. letech 20. století, ještě v 90. letech to však bylo celých 80 000 včelařů a členstvo také výrazně stárne.

Včelařství je velmi specifickou lidskou činností. Oproti jiným odvětvím zemědělské výroby, kam vzhledem k produkci potravy patří, vyžaduje teoretické znalosti, cit pro přírodu, předvídavost.